Psaní recenze na album „A Matter Of Life And Death“ je dnes už asi nošením dříví do lesa. Beztak si ho všichni zuřiví „downloadeři“ stáhli týden před vydáním z internetu a všichni ostatní točí od následujícího pondělí placku v přehrávači, až se z ní (i z nich) kouří. Po dlouhých měsících napětí a dohadů tedy definitivně víme, že je nové album IRON MAIDEN skvělé, že má výborný zvuk, že může bez problémů konkurovat všemu, co Maideni doposud nahráli a dost alb ještě s klidem předčí. Říct bychom si k němu asi něco trochu měli.

Tak. První, co vás určitě upoutá při pohledu na krabičku (limitovaná verze je zabalená kromě plastikové ještě v papírové krabičce), je titulní strana alba s „trapným tančíkem a trapnými kostlivci“, jak vám vzkazuje taťka Darkmoor. Já bych to neviděl tak černě. Obal je to na poměry Maidenů dost netradiční (taky je z pera pro Maideny netradičního Tima Bradstreeta), nicméně jsem ho po hrůzách předchozích dvou alb čekal horší. Je sice pravda, že naprosto nedosahuje klasické údernosti přebalu singlu s Benjaminem, ale zase je tam Eddieho cool vlajka a celková atmosféra podtrhující charakter „trochu jiné nahrávky“. Tohle album je skutečně už na první pohled i poslech „trochu jiné“, než jak Maideny známe. Spíš než klasické kolovrátkové melodie totiž obsahuje – dramatická pauza – kolovrátkové riffy :-). To je změna, co? Ve zvuku je úbytek melodií trochu poznat, ale pozor – není to na škodu. Zní to totiž mnohem metalověji a to i přes nepříliš rychlá tempa jednotlivých skladeb. Zatímco kapela podává tradiční hráčské výkony plně zapadající do mantinelů IRON MAIDEN (možná s výjimkou kytaristů, kteří už definitivně zní jako jeden muž), do popředí přichází král, který album nezadržitelně táhne v před. Ano přátelé, je to Bruce Dickinson. Právě Bruce je na mnoha místech jediným melodickým tahounem skladeb a musím říct, že důvěru kapely ani za mák nezklamal. Takhle skvěle zpívat jsem ho už dlouho neslyšel. A není to tak, že by nazpíval suprově půl písničky a šmytec. On zní prostě výborně všude. Gratuluji pane Zpěváku. „A Matter Of Life And Death“ je zcela jistě velký moment ve Vaší kariéře.

Ovšem jen po pěvecké stránce. Za to, co Bruce skladatelsky předvedl v úvodní „Different World“, by potřeboval na hlavu vysypat pořádný kýbl pomyjí. Opět se potvrdilo to, co tvrdím už dávno. Duo Smith-Dickinson je naprostá killer dvojka, kterou bych bez dohledu páně Harrise k nástrojům vůbec nepouštěl. Výsledkem jejich snažení je totiž naprosto příšerná halekačka na hony smrdící hrůznou „Wildest Dreams“, co by snad zapadla jen na vesnických bigbítových tancovačkách. Otvírák a nejhorší skladba na albu – to je teda úroveň. Po nářezech jako je „Aces High“ mi tohle přijde jako výsměch. Kdyby k tomu Harris složil aspoň nějaký intro nebo něco… Darmo mluvit. Naštěstí je tohle album postaveno hlavně na delších skladbách a už s druhou „These Colours Don’t Run” s bezchybným refrénem se situace radikálně lepší. Přes drobnou beztvarost patří v diskografii IRON MAIDEN k lepšímu průměru. Ale i ona je pouhou ochutnávkou před prvním vrcholem alba v podobě „Brighter Than A Thousand Suns“. Tady už kapela roztáčí vizi nového riffového znění naplno. Kytary pářou vzduch a Dickinson pěje jak o život. Skvělá skladba, kterou není nikdy škoda slyšet dvakrát. „The Pilgrim“ se díky své melodičnosti vrací spíš do intencí klasické tvorby kapely. Na poslech je docela zajímavá a své fanoušky si už stačila najít. Má jen jedinou vadu. Mně se z naprosto neznámého důvodu nelíbí. Možná je to tou orientální stupnicí nebo co. Tyhle věci jsem u Maidenů nikdy neměl rád. Jedním z největších překvapení alba je pro mě „The Longest Day“. Hudebně v ní slyším přímé pokračování „Face In The Sand“, což je má nejoblíbenější skladba z minulého alba. Dramatický motiv a Dickinsonův táhlý vokál (křtitel „Air Raid Siren“ to tenkrát docela trefil) dělají ze skladby kousek, jakých nemají Maideni v diskografii moc. „Out Of The Shadows“ je pokusem o metalovou baladu podobnou „Wasting Love“. Cením si u ní moderního znění a zdařile reinkarnované atmosféry alba „Fear Of The Dark“ (jak říká Láďa: „Nejde vrátit čas?” :-) ). Kvality své starší sestřičky bohužel o pár pídí nedosahuje. „The Reincarnation Of Benjamin Breeg“ – co k ní říct? Skladba, do níž jsem vkládal díky autorství Murraye největší naděje, nakonec trochu zklamala. Celkově jde asi o nejkontroverznější kus na albu. Hudebně je na poměry IRON MAIDEN až podezřele jednoduchá a na singl se vůbec nehodí. I video k ní je poněkud alibistické a působí dojmem, že jde o klip pro klip. Navíc obsahuje sice hezkou, ale úmornou úvodní vybrnkávačku. Mám takové věci rád, jenže se musí ke konceptu skladby aspoň trochu hodit (viz „The Longest Day“) nebo mít aspoň přiměřenou délku (viz „For The Greater Good Of God“). Tady mám pocit, že po třech minutách začíná úplně jiná písnička. Na singlu vyšla i rádio verze s ustřiženým brnkáním a musím říct, že téhle skladbě kratší sestřih prostě sluší mnohem víc. Myslím, že Breegovi dost uškodilo vytržení z kontextu alba, kam jinak bez problémů zapadne. To by se ale rozhodně nemohlo stát skladbě „For The Greater Good Of God“. I po desítkách poslechů pořád nemám slov. Desetiminutový masakr „Made in Maiden“. Absolutní albový vítěz. Osamělý kulometčík Harris po kolena v krvi na bitevním poli kosí řady pozérů a jiných metalových samozvaných taky králů. Nevěřil bych, že po třiceti letech existence dokáží dát Maideni dohromady takhle klasickou a takhle silnou skladbu. Celý závěr alba je vůbec pojat v grandiózním duchu. Nenápadná „Lord Of Light“ patří rozhodně k nejlepším a nejprogresivnějším skladbám nahrávky, jenže na to přijdete nejspíš až po více posleších. Opravdu famózní věc. U závěrečné „The Legacy“ jsem si musel trochu zvykat na další úmorné brnkání. Ve finále ovšem skladba perfektně graduje a stejně jako u „Lord Of Light“ jde o spíš klasicky znějící kus Maidenů. Klasický a klasicky perfektní. Kdo by na začátku alba řekl, že budu ke konci pět takový chvalozpěv, co?

Ale to není vše. Jako bonus nám totiž kapela předhazuje i vkusně vyvedené DVD obsahující sbírku fotek z nahrávání, klip ze studia zachycující nahrávání „Different World“, klip ke skladbě „The Reincarnation Of Benjamin Breeg“ a hlavně „Making Of“ dokument k novinkovému albu. Ten má plných třicet minut a neobsahuje zrovna málo informací. Slovo dostanou všichni členové kapely, i producent Kevin Shirley. Nepřijdeme o představení nástrojů, na nichž bylo album vytvořeno (perličky typu, že Nico má v sestavě třicet let starý buben, jsou opravdovými třešničkami na dortu), dozvíme se, jaké zásadní vize tvorbu alba provázely a dojde i na komentáře jednotlivých skladeb přímo z úst autorů. Vše je završeno naprosto fantastickou akustickou cover verzí starých LED ZEPPELIN. Na to, že jde pouze o DVD bonus, tedy všechna čest. Většina kapel by tuhle legrácku střelila s pár klipy navíc jako regulérní DVD. Informační hodnota DVD je tedy překvapivě veliká a věřím, že opravdový fanoušek kapely nedá bez limitované verze alba ani ránu. Já ji můžu jen doporučit.

Co ještě tak říct nevyřčeného? Snad jen obligátní : IRON MAIDEN jsou po šesti letech opět v plné síle. Právoplatný nástupce „Brave New World“ přichází…